Dobrý den,
chtěla bych se optat, zda mám mít strach o své duševní zdraví či nikoliv. Uvědomuji si, že jsem paranoidní. Když jsem mezi lidmi, myslím si, že se na mě všichni dívají a mluví o mně, vysmívají se mi. Na internetu si vyhledávám popisy různých nemocí a hledám na sobě, zda nemám příznaky, jestli náhodou zrovna tuto nemoc nemám - s tím i souvisí skutečnost, že vám píši.
Těžce nesu, když někomu nepadnu do oka, přílišně žárlím, z častých neopodstatněných záchvatů smíchu se dokážu z vteřiny na vteřinu rozbrečet a cítit šílený smutek, lítost, ale ani nevím kvůli čemu. Mívám záchvaty vzteku, že dokážu sebou třísknout o zem, házet věcmi a kolikrát jsem agresivní k mému okolí, například strčím do svého přítele tak moc, že spadne na zem a tak. Když se zklidním, pomalu ani nevím, co, proč a jak se to stalo. Přítel i sama moje mamka mi říkají, že jsem psycho.
Občas přemýšlím, proč vlastně žiji, protože nevidím žádný cíl nebo smysl života, ale to mi musí být opravdu mizerně. Po většinu času převládá podrážděná nálada, často vyvolávám hádky kvůli blbostem, baví mě si prosazovat svoji pravdu a když už mám dobrou náladu, bojím se radovat, protože vím, že jako zákon schválnosti se opět něco pokazí.
Jeden čas se mi ani nechtělo vylézat z postele a byla jsem unavená, ačkoliv jsem naspala 12 hodin a nechodila do školy, poté ani do práce, což dřív nikdy nebývalo. Vždy jsem byla ambiciózní a už od dětství jsem věděla, že chci vysokou školu, měla jsem koníčky, ale dnes mě už jaksi skoro nic nezajímá.
Jsem roztržitá, zapomínám, však i teď jsem zapomněla, co jsem vám chtěla ještě napsat. Takto se to střídá už 3 roky, avšak paranoidní jsem neustále.
Na závěr, moje maminka trpí na deprese a má nerozvinutou schizofrenii. Děkuji za zodpovězení.
Zobrazit celou diskusi
