Pozitivní motivace a naděje při léčbě návykových nemocí Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc.


Naděje zlepšuje léčebné výsledky u řady zdravotních problémů (Wiles a spol., 2008) včetně duševních (Werner, 2012, Stickley a Wright, 2011), mírní depresivní příznaky, usnadňuje zvládání bolesti (Peerdeman a spol., 2016) a zlepšuje kvalitu života. U návykových nemocí usnadňuje naděje přechod ze stadia váhání do stadia, kdy se pacient rozhodl k pozitivní změně (více o motivačních stadiích v češtině např. Nešpor, 2011). Léčba návykové nemoci má být dlouhodobá a soustavná, proto vyžaduje kvalitní spolupráci pacienta. Naděje zlepšuje spolupráci a motivuje k dlouhodobému doléčování (Corrigan, 2014).

 


 Některé možnosti, jak při léčbě návykové nemoci posílit naději

- Za klíčové považujeme setkávání se s dlouhodobě abstinujícími. K tomu dochází ve svépomocné organizaci typu Anonymních alkoholiků, na doléčovací skupině a v socioterapeutickém klubu. Posilování naděje zde není jediným důvodem, proč jsou tyto aktivity užitečné. Dochází při nich mimo jiné i k sociálnímu učení a podpoře ze strany lidí v podobné situaci (tzv. peer support, Simpson a spol., 2014). Účast ve svépomocné organizaci tohoto typu také dává pocit užitečnosti, posiluje sebevědomí a napomáhá zlepšení sítě sociálních vztahů (Kelly a spol., 2012).

- Terapeut může zkušenosti úspěšně léčených závislých zprostředkovat a vyprávět o nejmenovaném abstinujícím, který byl v podobné situaci jako pacient a svoji situaci dobře zvládl.

- Naděje úzce souvisí se stanovováním a dosahováním cílů. Nezdravé jsou oba extrémy, tj. rezignace, ale i nedostatek realizmu a kladení si přehnaných cílů. Velké cíle je třeba rozdělit na dílčí kroky, ty postupně realizovat. Zároveň je nutné pamatovat na udržování střízlivosti, péči o zdraví a přiměřený odpočinek. Takový přístup mírní u závislých depresivní symptomatologii a patrně usnadňuje i abstinenci (Raisian a spol., 2010, Karimyar a Mosallanejad, 2014). Při volbě a dosahování cílů pomáhá také pružnost s ohledem na měnící se vlastní možnosti i změny situace.

- Při posilování důvěry a naděje lze zdůraznit minulé úspěchy pacienta, jeho dovednosti, inteligenci apod. Užitečné bývá také zaměřit se na dobré možnosti, které pacient má

- Osvědčilo se některého pacienta požádat, aby udělal pro jiné pacienty besedu na vhodné téma. Např. kuchař může hovořit o tom, jak si připravili levnou a zdravou večeři. To je v souladu s principy terapeutické komunity, k nimž patří aktivní podíl na vlastní léčbě i léčbě ostatních.

- Smích a humor patří k příjemným způsobům, jak se uvolnit, odreagovat, uklidnit a posílit naději. Využívání humoru ovšem vyžaduje ze strany terapeuta takt.

- Naději ovlivňuje neverbální komunikace ze strany terapeuta. Např. zachmuřený výraz zdravotníka může pacient chápat jako nepříznivou prognózu a naopak úsměv jako projev jeho sebejistoty, což povzbuzuje naději.

- Motivaci ke střízlivosti a naději zvyšují i drobné radosti a zdravé, příjemné formy aktivního odpočinku. K nim patří relaxační techniky, jóga, čchi-kung, turistika, jiné bezpečné formy fyzické aktivity atd.

- Významným faktorem, který zvyšuje naději, je sociální podpora ze strany okolí (Du a spol., 2015). Návyková nemoc síť sociálních vztahů často narušuje. Zvláště sociálně izolovaným pacientům proto doporučujeme intenzivní spolupráci se svépomocnou organizací typu Anonymních alkoholiků nebo socioterapeutickým klubem.

- Naději a sebedůvěru posiluje i zvládnutí relevantních dovedností včetně sociálních.

- Pro některé pacienty je zdrojem naděje i duchovní oblast, někdy se v této souvislosti hovoří o „transcendentní naději“.

 

 

Závěr

Naděje usnadňuje dlouhodobou spolupráci, která je při léčbě návykových nemocí potřebná. V této práci zmiňujeme některé konkrétní možnosti, jak naději posilovat.

 

 

Literatura

Corrigan PW. Can there be false hope in recovery? Br J Psychiatry. 2014; 205(6):423-4.

Du H, King RB, Chu SK. Hope, social support, and depression among Hong Kong youth: personal and relational self-esteem as mediators. Psychol Health Med. 2015 Dec 30:1-6. [Epub ahead of print]

Karimyar JM, Mosallanejad L. The impact of reality therapy on metacognition, stress and hope in addicts. Glob J Health Sci. 2014; 6(6):281-7.

Kelly JF, Hoeppner B, Stout RL, Pagano M. Determining the relative importance of the mechanisms of behavior change within Alcoholics Anonymous: a multiple mediator analysis. Addiction. 2012; 107(2):289-99.

Nešpor K. Návykové chování a závislost, 4. aktualizované vydání. Praha: Portál 2011; 176.

Peerdeman KJ, van Laarhoven AI, Peters ML, Evers AW. An Integrative Review of the Influence of Expectancies on Pain. Front Psychol. 2016; 7:1270.

Raisian A, Golzari M, Borjali A. Effectiveness of Hope Therapy On reduction of depression and relapse prevention in women clients with drug-dependent. Q Addict of Addiction Stud and Subt Abuse. 2010; 5(17):32–41.

Simpson A, Flood C, Rowe J, Quigley J, Henry S, Hall C, Evans R, Sherman P, Bowers L. Results of a pilot randomised controlled trial to measure the clinical and cost effectiveness of peer support in increasing hope and quality of life in mental health patients discharged from hospital in the UK. BMC Psychiatry. 2014; 14:30.

Stickley T, Wright N. The British research evidence for recovery, papers published between 2006 and 2009 (inclusive). Part One: a review of the peer-reviewed literature using a systematic approach. J Psychiatr Ment Health Nurs. 2011; 18(3):247-56.

Werner S. Subjective well-being, hope, and needs of individuals with serious mental illness. Psychiatry Res. 2012; 196(2-3):214-9.

Wiles R, Cott C. Gibson BE. Hope, expectations and recovery from illness: A narrative synthesis of qualitative research. Journal of Advanced Nursing 2008; 64 (6): 564–573.

 

Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc.

www.drnespor.eu, www.youtube.com/drnespor

mužské oddělení léčby závislostí

Psychiatrická nemocnice Bohnice

18102 Praha 8