Příběh mámy

Dnes, kdy je mu již 39 let a jsem již s jeho nemocí ne smířena, ale vyrovnána, začalo pro nás jedné neděle před více než 13 lety. Syn přijel odněkud z víkendu stráveného se svými vrstevníky v noci asi v půl desáté. Zrovna jsme koukali na televizi a on začal mluvit v tom smyslu, že slova v televizi jsou určená jemu. Byli jsme (i on) v šoku a po domluvě s ním jsme ještě v noci, tedy kolem desáté, přijeli do Bohnic.

Zde jsme zažili další šok - přestože jsme ho přivezli my rodiče a dobrovolně, nikdo se s námi nebavil. Ale vůbec! A rovnou si tam syna nechali.

Což byl další šok pro něj. Byl přesvědčen, že jsme ho zradili a nechali ho v „blázinci“ samotného a bez jakýchkoliv informací! Tato první noc byla pro něj dlouhodobě (možná i dnes!) noční můrou.

V počátcích jeho hospitalizace, potom, kdy byl utlumen sedativy a naštěstí už neměl tzv. bludy, to byl jeden velký problém. Pociťoval k nám a speciálně ke mně otevřené nepřátelství – zakazoval mi za ním chodit a odmítal se mnou mluvit. Bylo to hrozné! Přesto jsme to s manželem nevzdávali a denně za synem chodili a velice trpělivě s ním mluvili. Byl hospitalizován dva měsíce a teprve ke konci druhého byl ochoten slyšet, že jsme za jeho (i naší) neinformovanost opravdu nemohli.

Propustili ho na počátku prázdnin, kdy vlastně nic moc nefunguje. Kdy přátelé, kteří za ním i chodili, odjížděli na dovolené, a kdy si posléze uvědomil, že je opravdu nemocen a že jeho slibně se vyvíjející životní i profesní dráha je najednou v troskách a že nestojí zato žít. Mluvil v tom smyslu i s námi a my se opravdu báli jet třeba k přátelům na kávu natož někam dál.

Po uplynutí 14 dnů, když jsem opravdu byla sama zoufalá, jsem zatelefonovala do Bohnic a mluvila s jeho posledním ošetřujícím lékařem, abych se víceméně poradila, co dál a dověděla jsem se, že neví, že se stěhuje a má zcela jiné starosti. Další šok.

Nicméně se synem v denním kontaktu jsme nedočkavě čekali na září, kdy synovi začínal denní stacionář a nám šestitýdenní edukace pro rodiče.  Byli to vlastně pro něj i pro nás první informace o onemocnění našeho syna. Edukaci jsme opravdu uvítali, protože nevědomí, co je s naším dítětem a zda a jak mu můžeme pomoci, je opravdu hrozné. Dodnes jsme velice vděčni MUDr. Jarolímkovi a jeho DPS (Denní psychoterapeutické sanatorium) za pozitivní přístup k nám - rodičům.

Celé DPS bylo pro nás po předchozích zkušenostech jakoby oázou. Pro syna denní stacionář, který i jemu velice pomohl. Dokonce natolik, že sice s pomocí léků, ale mohl posléze nastoupit do zaměstnání a v podstatě (sice jen na zkrácený úvazek) fungovat.

Bohužel - v práci (učil v tu dobu v hotelové škole francouzštinu) na něj začali klást stále větší požadavky (včetně třídnictví), než byl schopen psychicky zvládnout a nemoc se mu znovu rozjela. Natolik, že dlouhodobé onemocnění jej dovedlo do invalidního důchodu. Ten, protože jsme věřili, že se zcela uzdraví, a podporovali jej v myšlence, že dokud není v důchodu, pořád je naděje, má díky malému příjmu opravdu nevysoký. Neumíme si představit, že by se svým důchodem mohl bez nás normálně fungovat - platit nájem, stravu, telefon…

No, teď je syn již asi sedmým rokem invalidním důchodcem, bere pravidelně léky a navštěvuje pravidelně svou lékařku i psychoterapeutku, ale ani on není zcela se svou nemocí smířen. Dělá, co může, aby si nějak zvyšoval sebevědomí a aby byl nějak prospěšný i svým souputníkům v nemoci. Osm let vedl divadlo LSD (Lidové spontánní divadlo) právě s klienty a dosud s nimi hraje. Mají pravidelná vystoupení v kavárně Na půl cesty, v Bohnicích na Mezi ploty, Babím létě a jinde.

Také spolu se zdravými kamarády zpívá své texty v kapele, se kterou vystupují v různých klubech, ale také i Mezi ploty. Dále každý rok vyhlašuje v léčebně v Bohnicích tématický den pro nemocné, kteří se daného tématu zúčastňují po svém - psaním, kreslením… Také spolu s dalšími klienty navštěvuje různé školy a hovoří o své nemoci a jak jí případně předcházet…

Jsem tomu všemu dění velmi ráda a ve všem jej plně podporuji.

Vytisknout

Vložit příspěvek

Ochrana proti spamovacím robotům. Odpovězte prosím na následující otázku: Jaký je letos rok?
Diskutujte