Vítek měl problémy už jako chlapec na základní škole, kde ho spolužáci šikanovali a on chtěl spáchat sebevraždu. Jeho otec je také psychiatricky nemocný. Kolem 25 roku se začal chovat zvláštně, byl paranoidní, hodně zhubl, to už jsem věděla, že bere drogy. Do léčebny se poprvé dostal až rok na to, kdy už měl sluchové halucinace, pořád na něj někdo křičel, byl paranoidní vůči svému šéfovi, protože kdysi jezdil načerno tramvají a on ho určitě udá. Poté se svěřil svému kamarádovi, že spáchá sebevraždu služební zbraní (v té době pracoval jako ochranka) a ten zavolal sanitu, zbraň mu byla naštěstí odebrána. V léčebně být nechtěl, nechápal, co se děje. Lékaři mu diagnostikovali paranoidní schizofrenii. Po nějaké době začaly účinkovat léky a Vítka propustili. On ale dál užíval drogy a přestal užívat léky a stav se opět opakoval. Několikrát dokola-léčebna, krátká abstinence atd. Několikrát prodělal i protidrogovou léčbu, ale neúspěšně, vždy abstinoval jen krátký čas. Nakonec to dopadlo tak, že pod vlivem návykové látky (pervitinu), rozbil několik výloh, smály se mu totiž figuríny. Vzhledem k tomu, že při tomto činu nebyl zcela při smyslech (hlasy mu to nakázaly) mu soud nařídil ochrannou léčbu. Ta ještě stále trvá, protože si syn ještě občas zakouří „trávu“. Moc bych mu přála, aby se uzdravil.
