Bipolární porucha je celoživotní onemocnění, které se projevuje patologickými výkyvy nálad ve smyslu mánie a deprese. Předchozí název nemoci, maniodepresivní psychóza, byl opuštěn, protože ne každý bipolární pacient musí trpět psychózou nebo depresí. Porucha se projevuje změnami nálad, které mají epizodický charakter (a trvají minimálně týden). Během období mánie má nemocný náladu zvýšenou, což může být nadměrně zlepšená nálada (euforie), ale i podrážděná a zlobná nálada (dysforie). Dále je pro mánii typická zvýšená aktivita, hovornost, zhoršení pozornosti, snížená potřeba spánku, zvýšená sociabilita a familiárnost, ale i například nezodpovědné chování, jako je zvýšené utrácení peněž či zvýšená sexualita. V období deprese je nálada snížená, což se projevuje patologickým smutkem a pesimizmem. U lidí s bipolární poruchou se může depresivní epizoda jevit jako nadměrná pasivita (apatie) a ztráta zájmu a radosti (anhedonie). Období, kdy je nálada normální, se jmenuje remise.
Bipolární porucha je onemocnění, jehož přesnou etiologii a patogenezi dosud stále ještě neznáme, ale víme, že neexistuje pouze jediná příčina. Na vzniku této poruchy se podílí více faktorů a dochází k interakci geneticky podmíněné vlohy s faktory prostředí. U jednovaječných dvojčat, tedy genetických identických jedinců, je riziko, že onemocní i ten druhý 60-70%, což jasně svědčí o nutnosti vlivu zevních faktorů. Mezi další biologické faktory jsou změny endokrinního systému (převážně změny kortikoidních, estrogenních a androgenních hormonů), změny biorytmů (narušení spánku a pravidelných aktivit) a změny ročních období (podzimní deprese).
Dále je známo, že například nepříznivé životní události, užívání drog a alkoholu, nedostatek spánku, mohou spustit onemocnění i přesto, že taková zátěž u jiného jednice poruchu nezpůsobuje. Nepříznivé psychosociální faktory, které se mohou podílet na rozvoji a na návratech (relapsech) onemocnění, jsou například konfliktní (emočně expresivní) vztahy v rodině, ztráta blízké osoby, problémy při změně rolí jedince v rámci začleňování se do společnosti a chybějící komunikační dovednosti (interpersonální deficity). Nejsou důkazy, že různé výchovné styly mají podíl na vzniku nemoci. Je třeba zdůraznit, že stabilní vztahy v rodině mohou příznivě ovlivnit průběh onemocnění.
MUDr. Matěj Kollár
