Hezký den, ráda bych se na Vás obrátila s dotazem ohledně (ne)nutnosti návštěvy specializovaného lékaře. Já sama nikdy dříve neuvažovala o návštěvě, ten "hlodací červíček" přišel až v momentě, kdy mě kamarád upozornil, že mnou popisovaný pocit není zcela v pořádku (šlo o opakované pocity prázdna v hlavě, zhruba v rozmezí podzim 2016 - začátek roku 2017). Já sama jsem si vědoma toho, že jsem člověk citlivější, až labilnější povahy (proto vlastní přesvědčení o ne nutnosti konzultace s lékařem, protože jsem "prostě taková"), navíc pokud člověk s nějakými pocity žije delší dobu, tak je považuje za normální a nemá potřebu je nějak více řešit. Nicméně ten hlodací červíček je v poslední době stále větší a větší, i tak se ale nedokážu rozhoupat někam zajít. Kamarád mi radil zajít do Vašeho krizového centra, já si nemyslím, že bych byla vyloženě v krizové situaci, proto nechci brát místo někomu, kdo to potřebuje více. Nechci tedy dělat „z komára velblouda“, nicméně si uvědomuji, že v případě vznikajícího problému by ignorance znamenala jen větší a větší problém do budoucna. Proto bych Vás ráda požádala o radu, zda mnou níže popisovaný problém je už problémem, nebo nikoliv (ač si uvědomuji, že takto neosobně je pro Vás těžké cokoliv radit), případně kam bych měla zajít. O co jde? V roce 2014 jsem začala přehnaně plačtivě – hystericky reagovat na stres během zkoušek na vysoké škole. Od té doby jsem se začala strachovat, jestli budu ve škole dobrá, jestli budu profesně úspěšná apod. (ač jsem byla a jsem studijně nadprůměrně úspěšná). Takové první vyvrcholení bylo v létě – na podzim 2016, kdy, si myslím, jsem se potýkala s depresí (ono období mám v mlze, ale pamatuji si, že jsem neustála brečela, vymýšlela katastrofické scénáře, měla pocit, že jsou všichni proti mně, že já jsem špatný člověk, nebyla jsem schopná cokoliv dělat; nevím, jak dlouho toto trvalo, ta nejhorší část byla cca 2 -3 týdny a v uvedeném období se podobné stavy vracely, ač v menší míře). Na podzim to odeznělo a vlastně jsem podobný stav už nezažila, říkala jsem si tedy, že je vše v pořádku. Nicméně po Novém roce jsem se začala potýkat s jinými problémy. Jde o (popisované věci neprobíhají všechny najednou, spíše se různě střídají): už zmiňované pocity prázdna v hlavě (které jsem měla v lednu – únoru), bezdůvodný strach (nervozita bez zjevného důvodu: celkový vnitřní neklid, tíže na hrudi), pocity strachu ze strachu (někdy, když se mi nepříjemné pocity vybaví, se bojím, že se mně vrátí, bojím se jich), občasné stavy „bezmoci“, že nebudu schopná věci zvládnout, že zklamu lidi, kteří mi věří (např. probrečený den – půlden ve strachování se, že něco nezvládnu), období, kdy mě dělalo problém se radovat z věcí, které mě normálně těší (vůbec jsem necítila radost) a nově jsem teď před několika dny zažila pocit „asi“ úzkosti: šlo o nával stupňovaného strachu, pocit „že srdce vyskočí ven“. Tento pocit byl velmi krátký, v sekundách, nicméně se během dne asi 4x opakoval. Možná ještě uvedu, že jsem si vlastně zpětně uvědomila, že už v dětství jsem podobné pocity zažila (návaly úzkosti; pocit, že zešílím), nicméně toto vnímám před cca 15 lety (a opravdu to nebylo ve velké míře a jen zřídkakdy), do toho roku 2014 jsem potom žádný problém neměla (alespoň si jej neuvědomuji). Zmíním ještě, že moje máma je od mého dětství alkoholik. Otázka tedy zní: myslíte, že bych měla uvedené problémy začít nějak řešit, nebo jen přeháním? Případně kam bych měla zajít? Předem moc děkuji! K. P.S.: Svoje jméno uvádět nechci, jde o osobní problém, který nemusí lidi znát, ale dotaz uveřejněte, může pomoci někomu dalšímu!
Dobrý den,
děkujeme za dotaz. Je dobře, že se o svůj stav zajímáte. Zkusím odpovědět na základě Vašich informací. Je možné, že to co prožíváte by se klinicky dalo hodnotit jako deprese možná i s něčím, co by odpovídalo náhlým úzkostným stavům až charakteru panických atak. Důležitá otázka také je, jak moc Vás to omezuje v běžném fungování. Ke správnému zhodnocení Vašeho stavu je samozřejmě nutné delší a osobní setkání. Zajít k nám na Centrum krizové intervence (CKI) je proto myslím dobrý nápad. Přesně od toho centrum funguje. Někdo s Vámi pohovoří a na základě toho bude schopen rozhodnout, zda zajít k psychiatrovi a zvážit nasazení léků nebo zda by postačila pouze psychologická podpora, případně jaký typ. Dále dostanete doporučení s konkrétním jménem a adresou odborníka. Proto Vám doporučuji na CKI zajít. Nejlépe v pracovní době mezi 9-15h, kdy je k dispozici psycholog i lékař psychiatr. V případě akutního stavu mají otevřeno 24h/denně 7 dní v týdnu.
Přeji hezký den,
pokud máte jakýkoliv další dotaz, obraťte se na nás.
MUDr. Tereza Petrásková
