ted je mi 28let a s depresama valcim od 19cti. Kdyz mi bylo 21 tak jsem, abych se nezabil, odejel na 16dni autem do Italie, spal na zadnim sedadle auta a koupal se v moři, byl jsem nezvestnej a hledal me interpol. Pak deprese odesla a ja se vratil domu,prisla prvni zkusenost s psychiatrem a antidepresivama. Bylo me dobre a odcestoval jsem na dva roky do USA, tam jsem zil s holkou z cech bez antdepresiv a darilo se mi skvele. Letos to jsou tri roky co jsem zpet z USA a loni v prosinci jsem skocil z 15-20metru velke budovy a prezil pokus o sebevrazdu, stal se asi zazrak, protoze nemam ani trvale nasledky a vnimam to ze tady mam jeste nejaky ukol na tom svete. Dva pul mesice jsem byl ve vojenske nemocnici a pak tri tydny v bohnicich kde mi klasifikovali BAP,byly dny kdy jsem klasicky nemohl ani vstat z postele a fungovat. Nyni se mi to strida po tydnech, ty dobre stavy trvaji dele, nejsou to manie, spis normalni stav. Deprese jsou klasicke priznaky, ale uz nemam sebevrazedne sklony, uz chci o zivot bojovat a dari se mi to. Muj zivot za poslednich pet let je neuveritelny a to ani nejde takto popsat, kdo nezazil nepochopi. A to je ta nesnesitelna tezkost lidskeho byti...ahoj všem
Zobrazit celou diskusi
