v mojich 28 letech jsem zacala mit halucinace ruzne predstavy ze mne nekdo sleduje odposlouchava videla jsem vsude zlutou plisen moc jsem vsechno dezinfikovala proste jsem byla mimo. muj manzel byl zoufaly nakonec mi bylo tak zle ze jsem myslela ze rodim a na to jsem si zavolala sanitku sama tam mne sice vyslechli ale nato me vzali do ambulance pote neinformovanou do nemocnice v pezinku. ocitla jsem se za mrizemi bylo to hrozne byla sobota a nikdo mi nic nechtel rict jen mi dali injekci a dali me spat.mezitim mi delali ruzne testy a za dva dny jsem mluvila s lekarem ktrery mi rekl o me chorobe mate schizoafektivnou chorobu snazil se mi to vysvetlit ale ja jsem byla mimo. nasadili mi leky na ty jsem zacala reagovat zvracenim bylo to na tolik vazne ze mi prestali ucinkovat a ja sla znovu k horsimu pote mi nasadili druhe ty jsem znasela o mnohem lepe jen jsem po nich zacala moc pribirat tu vahu mam dodnes. lezela jsem v nemocnici 3 mesice nez me pustili domu ale moc jsem si tuhle nemoc nebrala k telu podle lekaru jsem byla sice nastavena jen jsem se citila jak robot tlusty robot.nanestesti jsem zacala pracovat a stim jsem si niceho neuvedomovala co se mnou deje potom prisla chvile kdy jsem si zacala hrat s davkovanim to byla chyba po trech letech uzivani se nemoc opet vratila a s mnohem horsi prognozou nez pred tim po prve no jo nekdo si povi ta blba . ted mam k tomu manii. jenze to uz slo vsechno zase z kopce a manzel mi zavolal sanitku sam uz je zkuseny a vedel ze po dobrem tam zpatky sama nepujdu.tak jsem tam skoncila znova tedjsem tam lezela dobreho pul roku nez mi dali ty prave leky po kterych se ted citim jak clovek. o svoji chorobe vim vse co potrebuji vim ze nutne je abych dodrzela davkovani nebo to prijde znovu to uz teda taky nechci. jsem optimista jsem na duchode ted mi pro zmenu moc pomohla rodina a hlavne dve moje deti pro ktere tu jsem hlavne ja a potom ostatni ted nepracuji muj stav po dalsim pul roku je tak dobry ze uz moc nespim jen odpocivam .na praci si jeste sice netroufam a to jsem zkusila jdu na to pomalu dulezite je zdravi posloucham lekare aj manzela a s jejich pomoci neblbnu lecim se mam jeste malou sanci ze se z toho dostanu tak delam vse pro to abych se uzdravila jinak vim co me ceka: zase mrize a dokola to stejne: to nechci ja ani rodina.kila jdou pomalu dolu tak jsem spokojena ze se neco deje po psichicke strance to beru sportovne a na vahu uz taky kaslu ted se ja dokonce se zasmeju aj si poplacu a to je dulezite hlavne o tom mluvit s nejblizsimi.me to pomaha. poradi sice blbosti ale stoji pri mne.preji vydrz vsem co maji podobne problemy at vam sednou leky potom to bude snadsi a hlavne neklamte ostatnim klamete sobe samemu ja jsem dostala lekci do zivota ted mam jine prednosti jako penize pockaji ale zdravi a rodina ne ta muze utect tak se mejte Hana
Zobrazit celou diskusi
